Arsene je moc prima kluk. Narodil se v Paříži. Maminku má Češku a tatínka Francouze. První rok svého života strávil v Londýně, ale pak se maminka rozhodla, že doma je doma, vzala Arsena a tatínka a šupajdili tam, kde se mluví česky.

 Arsenovi byl zrovna rok a začínal si razit cestu do světa.  Jeho maminka velice rychle přišla na to, že je nutné změnit taktiku. Namísto dosavadní laskavé a milující péče typu „udělám pro Tebe cokoliv a kdykoliv“ přišla neméně laskavá a milující, ale přísná a důsledná péče typu „udělám pro Tebe cokoliv a kdykoliv, ale je třeba si o to hezky říct a navíc poslechnout, když říkám NE!“.

 A tak maminka zjistila, že tady platí úplně jiná pravidla. Do slovníku, který ještě nedávno obsahoval termíny jako business plán, budget či forecast,  se velice záhy na přední místa probojovala slůvka typu „poprosil jsi?“, „poděkoval jsi?“ , „NE“,“ „jak se říká?“, ale také „nesahej na to!“, „jak to jíš?“,“dej si ruku před pusu!“, „pozdravil jsi?“ , „umyl sis ruce?“, „spláchnul jsi?“, „kdo za Tebe bude zavírat ty dveře?“ nebo časté „nešťourej se v nose!“.

 To vše dnes a denně tisíckrát za rok a pořád dokola. K tomu si dávat pozor, abychom šli příkladem, že?, protože maminka rozhodně není „chodící etiketa“ a navíc žádný učený z nebe nespadl, ale všichni vědí, že nejlepší výchova je právě vlastním příkladem.

 A jak tak maminka přemýšlela o všech těch příkazech a zákazech, vědoma si toho, že to zcela jistě není ta úplně nejlepší motivace pro klubajícího se človíčka, zabloudila tak v myšlenkách k panu Komenskému, který už dávno říkal něco o „škole hrou“. Začala se tedy pídit po nějaké hře pro předškoláky, která by spojila příjemné s užitečným a nabídla rodičům a jejich dětem příjemnější alternativu k těmto direktivním výchovným metodám.

 A tak se zrodil nápad, jehož výsledek teď držíte v ruce. Byla to krásná práce a nikdy by se tak nestalo bez řady lidí, kteří mi zcela nezištně a ochotně věnovali svůj čas, své myšlenky, podělili se se mnou o své nápady a zkušenosti či mi pomohli dostat hru k těm, kterým byla od začátku určena – k malým dětem.

Přeji Vám hezké chvíle s Vašimi ratolestmi.

 A nezapomeňte, že KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ!

Taťána le Moigne

autorka

 

 

 

Pokud si chcete hru vyzkoušet, zahrajte si naše on-line demo. Základní principy hry jsou identické s pravidly deskové verze.

Pravidla deskové verze

Počet hráčů: 2,3,6

Hra je tvořena šesti velkými hracími deskami a 36 samostatnými kartičkami.

Každá kartička představuje jednu otázku.

Každá hrací deska zobrazuje šest políček se správnými odpověďmi.

Kartičky (otázky) i políčka na hracích deskách (odpovědi) jsou pro kontrolu správnosti označeny stejnými čísly.

Hráči obrátí hrací desky odpověďmi dolů. Podle pořadí od nejmladšího k nejstaršímu si rozdají hrací desky mezi sebe tak, aby jich měli všichni stejný počet. Pak položí své hrací desky před sebe a otočí je obrázky (odpověďmi) nahoru.

Poté rozloží všech 36 kartiček před sebe, obrázky (otázkami) dolů.

Hru začíná hráč, jehož hrací deska obsahuje odpověď číslo 1 tím, že obrátí libovolnou kartičku a nahlas přečte otázku.

Hráč, který nalezne na své hrací desce odpověď na tuto otázku, odpověď přečte. Poté vezme obrácenou kartičku a umístí ji na správnou odpověď na své hrací desce. Pro kontrolu si ještě ověří, že se číslo otázky na kartičce shoduje s číslem odpovědi na jeho hrací desce. Tento hráč je zároveň tím, kdo smí pokračovat ve hře obrácením další kartičky.

Hra se opakuje.

Vyhrává ten, kdo první zaplní kartičkami všechna políčka na všech svých hracích deskách.

 

Podmínky použití | Web a správa obsahu